Muslimové jsou tu jeden pro druhého jako bratři a sestry. Alláh nám všem v Koránu přikazuje, abychom se drželi Alláhova provazu a nerozdělovali se. Společně se radují a společně trpí. Muslim je povinen chránit život jiného muslima a udělat vše pro to, aby nebyl ohrožen. Prorok Muhammad (s) popsal muslimskou komunitu jako jedno tělo. Řekl: "Muslimové jsou jako jedno tělo ve svém soucitu a vzájemné náklonnosti. Pokud trpí jedna jeho část, celé tělo reaguje horečkou a nespavostí". On (s.) také řekl: "Umma je jako jedno tělo: trpí-li jeden její člen (muslim), celé tělo (všichni muslimové) trpí nespavostí a horečkou (utrpením)." Každý muslim je proto povinen cítit bolest svých bratrů a sester a zastávat se zájmů muslimů, zejména když jsou vyháněni, okupováni nebo zabíjeni.

Nacionalismus je v rozporu se základní myšlenkou islámu. V islámu nemá rasa člověka žádný význam, protože je dána Alláhem a nikdo nemá vliv na to, kde se narodil nebo jakou má barvu pleti. Všichni lidé jsou si v Alláhových očích rovni a rozdíl se dělá pouze v bázni před Bohem.

Dnešní státní hranice a státní vlajky muslimům vnutily západní koloniální země, jako je Anglie a Francie. Jejich cílem bylo rozdrobit islámské území a rozdělit muslimy geograficky i emocionálně. Islám toto rozdělení důrazně odmítá. Jsme společenství s jednotným přesvědčením a stejnými emocemi.

Náš milovaný Prorok (s.) v jednom hadísu vylučuje muslimy ze společenství, pokud chodí spát sytí, zatímco jejich sousedé hladoví. Takto řekl (s.): "Kdo jde spát sytý, zatímco jeho soused hladoví, není z nás!".

Není dnešní svět jako vesnice? Jak můžeme normálně žít dál, když víme, že jen pár hodin letu odtud muslimové umírají hlady a žízní po statisících? Umírají tam naše děti. Naše matky tam trpí a naši bratři jsou tam zabíjeni.

Muslimové jsou povinni hájit to, co je dobré, a bojovat proti tomu, co je špatné, ať už rukama, srdcem nebo jazykem. Nemáme žádné státy ani lobby, které by hájily zájmy muslimů. Musíme proto dobře využít metody, které máme k dispozici. Pokud nemůžeme bojovat proti nespravedlnosti, měli bychom ji alespoň zveřejňovat a všude šířit.

My muslimové nesmíme poslouchat žádnou osobu ani autoritu, pokud nás vyzývá k hříchu. Nezáleží na tom, zda příkaz pochází od rodičů, zaměstnavatele nebo státu. Neuposlechnutí se tedy pro muslima stává povinností vždy, pokud by provedení daného činu vedlo k hříchu proti jeho Stvořiteli.

Alláh v Koránu říká, že záchrana jednoho života je jako záchrana celého lidstva. Každý muslim by se proto měl ze všech sil snažit pomáhat svým bratrům a sestrám v nouzi, ať už protestními akcemi, vzděláním nebo svými penězi. Každý muslim musí co nejlépe využít svých možností.

Muslim nesmí provádět ani podporovat žádné špatné činy. Pokud podporuje nebo dovolí hřích, stává se jeho spoluviníkem. Nemůže se přátelit s nepřáteli muslimů, ani nesmí tolerovat či podporovat jejich činy. Jednotlivý muslim by neměl provádět žádné činy, které vedou k posílení nepřátel. Tomu se lze vyhnout například tím, že nebudeme kupovat výrobky ze zemí, které jsou vůči nám muslimům nepřátelské. Na státní úrovni nesmějí muslimové povolit ve svých zemích západní vojenské základny.

Uzavírání spojenectví s nepřáteli, kteří aktivně bojují proti našim bratrům a sestrám, je velkým hříchem, a proto je zakázáno. Alláh varuje muslimy před tím, aby si je brali za ochránce, a říká, že ti, kdo tak činí, patří mezi nevěřící.

Muslimové nesmějí uzavírat mír s lidmi, kteří bojují proti jiným muslimům, protože by to znamenalo zradit a opustit své bratry a sestry.

Zabití nevinného lidského života je jedním z největších hříchů a islám ho přísně zakazuje. Alláh těmto lidem hrozí věčným peklem na onom světě. V souladu s tím je také velkým hříchem pomáhat pachateli zabíjet muslimy, ať už poskytnutím přeletových práv, vojenských základen, logistické podpory atd.